ČLOVĚK JAKO VÍCEÚROVŇOVÁ BYTOST

KDO JSME?

Na prvopočátku byla jedna jediná bytost, ta měla záměr, vyňala část sebe a nechala ji konat. Jsme část (díl) této prapůvodní bytosti z dokonalosti, moudrosti, soucítění a harmonie.
Svůj původ máme v DUCHU. Jsme DUCHEM. Ducha si můžeme představit jako oceán. Naše duchovní povaha se skládá ze všech kapek vody oceánu, kdy každá kapka symbolizuje jeden z aspektů duše.

Aspekty duše nemají žádná omezení, jejich potenciál a funkce mohou být nekonečné (např. služba v duchovních funkcích v tabulce 1 je např. průvodce pro nekonečný počet duší, anděl Strážný pro nekonečný počet duší, Vyšší Já, andělé světla, Mistr, služba ve Vysoké Radě… )
Jsme energetické bytosti, jsme část tvůrčího Zdroje, který tuto energii používá v neustálém procesu dávání a přijímaní.
Celý vesmír je systémem přetváření energie, cirkulující energie Ducha v nás a kolem nás. Toto je základní duchovní Pravda o tom, kdo jsme.

Tvoříme to, čemu věříme a používáme k tomu svou energii ve formě tužeb, emočně nabitých myšlenek, přesvědčení a činů. Naše přesvědčení a emoce jsou magnetické síly přivádějící z vnějšího světa energii, která pak tomu, čemu skutečně věříme, dává pevnou formu.

Naše přesvědčení o nedostatku, omezení a prosperitě, úzkost a negativní projekce nám stěží otevřou dveře k žádoucímu zaměstnání, dobru, zdraví a prosperitě.
Jsme bytosti se svobodnou vůlí, nadané duchovní silou a následně prožíváme to, čemu věříme a co jsme si zvolili (vědomě i nevědomě). Co jsme ve svém životě během let vytvořili, zrcadlí to, čemu skutečně věříme a po čem toužíme.

Sestáváme se ze 4 energetických rovin, kterými svůj život aktivně projektujeme do vnějšího světa:
duchovní, mentální, emocionální a fyzické.

Na kurzu LTVS se budeme učit identifikovat negativní nebo omezující přesvědčení, neutrálně zhodnotit svou současnou situaci a vše čistit. Jen čistit bloky a negativní energie však nestačí. Kromě čištění je zapotřebí udělat i konkrétní změny ve vnějším světě, které nás povedou ke šťastnému a spokojenému životu. Vytvářet nové pozitivní návyky, ukotvit je v sobě zároveň ve všech 4 energetických rovinách.
Současně je nutná každodenní bdělost (všímavost, pozornost, vnitřní pozorovatel), abychom se ohlídali, jestli nesklouzáváme do starých negativních myšlenkových návyků a podvědomých vzorců.
A ze všeho nejdříve je třeba odpustit sobě. Milujme sami sebe jako duchovní bytost, která se učí experimentovat s energií.

LTVS čistí duchovní bloky a programy, které duši brání v plnosti jejího projevu, ale nemůže zaručit konkrétní výsledky, protože součástí svobodného projevu duše ve fyzičnu je svobodná vůle naší mysli – klient se i po vyčištění může rozhodnout, že dál bude odsuzovat a nenávidět svého bližního, čímž negativitu brzy obnoví. LTVS nenahrazuje osobní zodpovědnost za myšlení a konání.
Duše se svobodně rozhoduje, jak se bude v těle projevovat. Mnohé výzvy jsou pro duši základními prvky jejího učebního plánu a někdy bývají hlavním důvodem, pro který se inkarnovala. Vyšší Já (VJ) nemůže zasahovat do její svobodné vůle, i když ji možná rádo poučí o hodnotách některých učebních prožitků. Nemůžeme tedy očekávat, že VJ vždy musí všechny problémy opravit nebo odstranit. To se neslučuje s plánem (vývoje) učebního procesu duše, která si nese sama zodpovědnost za vlastní léčení a prožívání.

Duše je věčná a skutečné léčení se odehrává na duchovní rovině, ne pouze na fyzické.

Zeptám se ještě jednou, abychom si mohli člověka ještě více přiblížit. Kdo jsme?
Pravidlo: „Co mohu pozorovat, nejsem JÁ.
Můžeme pozorovat své fyzické tělo? (ano). Pak je to dům, ve kterém bydlíme.
Kdo se dívá na tělo, mysl, myšlenky a na emoce? VĚDOMÍ. Pozorujeme to MY, vědomí je majitel domu. A jde o to, kdo v těle vládne (VĚDOMÍ x EGO).

VĚDOMÍ = právoplatný majitel fyzického těla. Jak ho poznáme? Nic nechce, dívá se, nic si nežádá.
Když jde duše do projektu tohoto života (inkarnace), oddělí svou část (vědomí) a vstoupí do hmotného plodu v matce. Vědomí se propojí vědomě se svou duší skrze své božské Vyšší Já (VJ) = kontaktní část.

Vědomí je síla, skrze kterou se můžeme vědomě propojovat s úrovněmi Bohů i Nezrozených, s různými bytostmi ze světla, harmonie a lásky a nechat se jimi moudře vést, požádat je o pomoc.
Důležité je pozorovat, dívat se, být neustále ve stavu svědka. V karmě však mohou být záznamy, které ruší nebo znemožňují toto pozorování.

BEZVĚDOMÍ = „majitel není doma“
= stav, kdy vědomí odejde z těla v kritické situaci (úlek) a dívá se, „jak ta bouračka dopadne“, jestli se bude kam vrátit.

DUŠE
má pro tento život náročný úkol (plán cesty,vývoje, toho co chce zvládnout, naučit se, prožít), kterým si naprogramovala tělo a mysl. Mysl přijala tento program a jejím úkolem bylo udržovat spojení duše s tělem. Mysl však ztratila tento záměr a začala tyranizovat své tělo, ovlivňovala emoce a postoje těla. V okamžiku, kdy tělo ztratilo vyrovnanost s duší, přišly bolesti a nemoc.
Člověk má vědomou a podvědomou mysl. Pokud by vědomí fungovalo na 100%, potom by si každý z vás vše, co se děje vysvětlil a okamžitě by udělal nápravu. Na vědomé úrovni lidé žijí velmi málo. Vzpomínky a zkušenosti jsou uloženy v podvědomí a to může být zavirované. Tento virus se umí množit a rozšiřovat bez vašeho vědomí.
Nadvědomí je prostor, ze kterého vám může pomáhat vaše Vyšší Já, čerpá odsud informace o možné příčině i pomoci. Je zde záznam toho, jak člověk vypadal před tímto problémem, který nyní řeší. Jsou zde také informace o programech duše.
Pokud by existovala spolupráce vědomí, podvědomí a nadvědomí, potom by člověk neměl neřešitelné problémy. Byl by zdravý a šťastný, žil by v lásce a harmonii. To znamená, že by měl moc nad svým životem a to většina lidí ztratila.

EGO – nám bylo dáno jako dar (průvodce a strážce)
na cestě životní poutí dovést nás zpět domů. Má mapu kudy domů. Má povinnost dělat zkoušky. Představuje naši identitu: dává nám formu, kterou potřebujeme, abychom mohli fungovat v této rovině (3D – 5D).
Jsme součástí jediného celku. Kdybychom byli ztělesněním této myšlenky, nemuseli bychom se nic učit. Ego nám dává identitu, abychom poznávali svět ze specifického hlediska – z našeho. Je to, jako bychom se dívali na svět kolem sebe velice specifickým oknem. Rám okna je naše ego. Ego je náš periskop, kterým se díváme na specifické aspekty vesmíru. Je třeba se vzdát ega = tohoto omezeného vnímání skrze zúženou optiku (periskop) a vidět širší obraz.

= správce fyzického těla. Má se o dům starat, ne sedět na trůně. Jeho základní projev – chce něco vlastnit, prožívat, to je moje, ukazovat to druhým, „hele, já to mám“… Je třeba, abychom je zvládli a udržovali v rovnováze. Ego = hlavní kontrolor našeho mozku.
Vždy vybírá z mnoha nabídek takový program, kterým nás na první pohled chrání. Hlavním programem ega je naše přežití. My si prostě uvědomíme to, co nám naše ego dovolí a přesně to potom prožíváme, což je omezující a svazující. Ale náš růst a zvyšování vibrací nám zabezpečí pouze vyšší vědomí.
Lidský mozek je nejúžasnějším nástrojem, jaký kdy člověk mohl dostat. Je třeba jen vědět, jak s ním zacházet. Provádí milióny simultánních operací, pracuje s největším nasazením pro náš prospěch, ale bohužel na nevědomé úrovni. Jen velmi malá část se děje vědomě. Naším úkolem je správně si svůj počítač naprogramovat a používat. Potom se dostáváme do života tady a teď, žijeme v přítomnosti a rozhodujeme se vědomě.
= soubor návyků, schémat chování, které ovládají naše vědomí, spojené s emocemi strachu, manipulace, ovládání, narušují tak naší rovnováhu a brání nám milovat sebe a druhé. V egu nevidíme věci takové, jaké jsou, ale takové, jací jsme my sami. Ovládají nás očekávání, tužby, vazby, požadavky, ustálený způsob myšlení. Budujeme si od dětství falešnou představu o sobě, světě a situacích života. Každý z nás má svůj svět a osvobodit se můžeme jen tehdy, když se osvobodíme od svých návyků.

EGO sídlí v nižší mysli. Věří v nedostatek, proto při dávání trpí a nebo očekává návrat. Čistá duše dává a neočekává zpět. Nemusí nic očekávat, protože dostane vždy. Ego se sžírá srovnáváním, kritikou, soudem. Rovnost je neskutečná, štědrost neexistuje. Ego chce a chce stále více, nestačí, co dostává, touží, závidí, nenávidí. A jakékoliv ohrožení vyvolává veliký stres. Také má potřebu zachraňovat, radit, ovlivňovat a manipulovat. Díky egu cítíte smutek, nezdar, ztrátu radosti. Proč dovolíte vlastní mysli, aby vám ubližovala? Uvědomujete si, že vlastně dobrému říkáte NE a nesprávnému ANO? Ego vytváří situace, které jsou pro vás jako člověka neřešitelné a vy se tak snažíte je pochopit a vyřešit. Je to ztráta času. Pokud vám vládne ego, žijete nevědomý život.

Když bylo do mysli vloženo ego, bylo současně vloženo i štěstí. Naleznete-li hlas štěstí, ego to neunese. Máte si uvědomit ve své mysli dva hlasy. Ve skutečnosti jsou tři, ale většinou registrujete dva. Vysvětlení: První a hlavní, je hlas Boha. Tento hlas po vás nechce nic jiného, než abyste mu naslouchali. Proto je třeba, aby nová energie ve vás posílila hlas štěstí. Nepřemýšlejte jak, prostě se jí jen otevřete. A v tom okamžiku pocítíte tu sounáležitost s celým Univerzem. Druhým je vnitřní hlas Ducha svatého. Jde od Boha k vám a nepřikazuje, neovládá, nekritizuje, neútočí a nezraňuje, jen připomíná, že existuje cesta ke vnitřnímu klidu a míru. První a druhý hlas jsou jako simultánní překlad. Jsou to souznějící hlasy. Říkejme jim Hlas Pravdy. Proto je vnímáte jako jeden hlas. Kdo nenaslouchá tomuto hlasu, ztratil svoji duši. Třetím hlasem je hlas ega, který chce mít nadvládu nad svým domnělým vlastnictvím, což je vaše tělo. Rozhodněte se, kterému hlasu dáte přednost? Pokud komunikujeme se svým Vyšším Já, jak poznám jeho hlas? Vyšší Já má funkci vašeho přímého pomocníka a projevuje vám Boha skrze Ducha svatého, který je koordinátorem a šiřitelem pohybu. Vnímáte tedy i přes své Vyšší Já první a druhý hlas, který je sjednocený.

Mysl přijme možnosti ega a charakteristiku už znáte. Nebo se rozhodnete pro mysl, která je spojena se Stvořitelem. Stačí se rozhodnout a síly Univerza vám pomohou. Pokud jste se kdysi z jakéhokoliv důvodu vzdali štěstí, můžete se nyní pro ně znovu rozhodnout.

  • přemosťuje oddělenost (propast) mezi naší nehmotnou duchovní částí a naší fyzickou částí
  • převádí vnitřní impulsy do určité hmotné podoby
  • = částí duše – orientované na hmotný vnější svět, je nástrojem duše k její manifestaci (jí samotné) jako fyzické bytosti v rámci času a prostoru
  • činí vědomí konkrétním (ne oceánským), staví ho do tady a teď namísto VŠUDE

Když VĚDOMÍ vystoupilo z DUŠE do ŽIVOTA a prošlo časem a prostorem, oživilo tělo a nese si sebou:

  • kardinální paprsek (= energoinformační propojení, přestřižení je SMRT)
  • ego = balíček nezpracovaných záležitostí, nepochopených správně a karmické záznamy (ty se probudí), vše prožité a nezpracované. To se projevuje jako naučené reakce, návyky, modely chování – např. hněv, opuštění, útočit … Ty záznamy se aktivují (ne všechny, jen tolik, kolik jsme schopni zvládnout), jednou je budeme muset vyčistit všechny.
  • jemněhmotná těla (viz. tabulka 3)

KARMA

  • vzniká z toho, co není v harmonii s vesmírným řádem, s plánem vývoje.
  • karma zralá: působí na nás věci – např. ubližují, „proč je ten člověk na nás tak zlý, vidím ho poprvé“…
  • se nemůže vyplavit dřív, dokud na to nejsme připraveni. Kdyby udeřila hned, jak jsme jí vyrobili, nemuseli bychom to přežít, proto se ukládá, zapisuje. Zůstane skrytá a čeká na období, kdy bude moci vybalit svůj potenciál.

Tato planeta je postavena na tom, abychom se učili. Karmický záznam se spustí vibrační plochou – např. nějakou emočně nezvládnutou situací. Proto nikdo na nás nic neháže, to proč se nám to děje. To co prožíváme, má své kořeny v minulosti (přítomnosti, budoucnosti).

Nevytvářejme další karmu porušováním vesmírných zákonů:

  • zákon akce a reakce = příčiny a následku (setby a sklizně)
  • zákon svobodné vůle – nezasahovat do vývoje člověka (u svých dětí – v 18 letech je pusťme, dejme jim plnou zodpovědnost sami za sebe), nepáchat dobro, nevnucovat pomoc, jen nabídnout, protože každý pachatel je po zásluze potrestán

KULTIVACE EGA, ČIŠTĚNÍ KARMY
Jsou 2 cesty, 2 způsoby:

1. každodenní hlídání svých emocionálních projevů (všímavost, bdělost, vnitřní pozorovatel), ostříhat své emocionální vrcholy – zklidňování – přinese změnu – vytvoří se nové pozitivní emoční návyky. Pro okolí můžete začít být „divní“, nemáte emoce, nevztekáte se („no když ukrad, no tak co, co my víme, jestli si nepřišel z minulých životů pro splátky“), extrémně se nesmějeme, neradujeme.

Pozoruji a poznávám své návyky (maladaptivní schémata), jejichž programy musím změnit, pokud se chci osvobodit od svých mechanických emocionálních vzorů.
Jak poznáme své návyky? Stačí si povšimnout, čeho se obáváme, co očekáváme, po čem toužíme, čím se zneklidňujeme. Většinou se chceme vyhnout tomu, kdo nám narušuje naše bezpečí, ale většinou je to učitel našich lekcí, který urychlí náš růst. Pokud své návyky odhalíme a odstraníme, můžeme jít snadněji za svým cílem. Je potom docela možné, že ten člověk splnil svůj úkol a my už půjdeme každý jinou cestou. Nemusí to být jen člověk, mohou se naskytnout i situace, které prověří naši trpělivost nebo schopnost přijmout nepřijatelné. Pokud vše kolem bereme jako svůj růst, jsme na cestě.

Prožívám tady a teď plnou zodpovědnost za vše, co prožívám, protože příčinou mého jednání jsou mé vlastní programy a ty také ovlivňují reakce lidí v mém okolí.
Kdykoliv jsme nespokojeni, naše emoce nám sdělují, že něco nebo někdo nás neuspokojuje podle našich očekávání, což jsou programy uložené v našem mozku. Ale lidé to většinou berou tak, že je to zásah z vnějšku. Oni za to mohou.

Vědomé bytosti zůstávají milující a soustředěné bez ohledu na to, jak napjatá je situace. Svět je naším odrazem. V některých lidech vidíme svůj obraz obráceně. Kdo přehání pořádek, má vedle sebe nepořádné lidi. Šťastní lidé nacházejí svět naplněný štěstím. Když pochopíme tuto hru a osvobodíme se od ní, osvobozujeme se od svých návyků a pomáháme v tom i jiným.
Jak žít v krásném světě? Je nutno změnit své vlastní vědomí.
Přijímám se plně tady a teď, vědomě zakouším vše, co cítím, říkám nebo dělám / včetně svých emocionálních návyků/ jako nezbytnou součást růstu k vyššímu vědomí.
Přijetí jednoduše znamená, nepřivodit si emocionální konflikt kvůli něčemu, co je pro nás nepřijatelné. To znamená, že nemusíme zůstat v té situaci nebo s tou osobou, která nám způsobuje konflikt. Tady je nutno si uvědomit, že konflikt s tou osobou, je zpráva pro nás a že je to učební lekce, kterou máme projít a ne v ní zůstat. Pokud se budeme na vše kolem dívat jako na divadelní představení a ne vše brát osobně, potom se i při konfliktní situaci budeme bavit. Potom je to zpráva, že jsme se svého návyku zbavili. ,,Nekroťte řeku, ale pouze ji vědomě zakoušejte z výhodné pozice.“

Upřímně se otevírám všem lidem s vůlí sdílet své nejskrytější pocity, protože jakákoliv neupřímnost mě udržuje v iluzi odloučení.
Co to znamená? Přestáváme se přetvařovat a hrát hry a naučené role. Nemusíme nikoho zesměšňovat a křičet na něj, ale řekneme, co cítíme. Např. Zlobím se a nechci s tebou být. V této situaci se cítím takto… Je příjemné když se můžeme lidem otevřít a umožnit druhým nás poznat. Pokud to někomu vadí, je to jeho problém a my jsme jeho lekce. Nebudeme druhého obviňovat, ale víme, že něco nemáme vyřešeno a právě teď jsme dostali příležitost. Jak zareagujeme? S hněvem nebo láskou? Potřebujeme ještě přehrávat své naučené role??? Neupřímnost odcizuje, otevřenost sjednocuje.
Dále je nutné si své přednostní cíle nejen uvědomit, ale také je uvést do praxe. Pokud něco chceme a ze slušnosti k druhým preferujeme to, co chtějí oni, potom rozptylujeme své životní energie. Je třeba být upřímný k sobě i druhým.
Hluboce soucítím s problémy druhých, nejsem však jejich starostmi pohlcen/a. Je to poselství pro jejich růst. Účast a soucit ano, lítost a trápení ne. Pro nás je to pochopení, můžeme říci, že tu situaci dobře známe, ale každý si svou lekci musí prožít sám.
Pokud jsme s někým, kdo je v pasti svých návyků, to nejlepší, co můžeme udělat, je být vnitřně klidní a nenechat se do jejich hry vtáhnout. Když bychom v té situaci trpěli, ublížíme jen sobě.

Zákon Vyššího vědomí říká:,,Miluj každého, ale sebe taky.“

Jednám bez zábran, daří-li se mi milovat, vcítit se a být soustředěný. Ale podle možností se snažím vyhnout jednání v situacích, kdy jsem emocionálně rozrušený a nedosahuji moudrosti plynoucí z lásky a rozšířeného vědomí.
Pokud bychom byli rozrušeni a emocionálně reagovali, potom jen posilujeme své návyky. Spustí se celý řetěz negací, je to jako nákaza. V takové chvíli je lepší nemluvit, nekonat dokud nenalezneme svůj vnitřní klid. Neodkládejme však své vyjádření příliš dlouho, potlačené pocity se šíří mozkem jako zhouba. Tiším stále neklid své racionální mysli, abych byl schopen vnímat jemnější energie a mohl tak splynout se vším, co mě obklopuje.
Neklid racionální mysli jsou bezpečnostní, smyslové nebo mocenské povahy a hodně lidí to považuje za normální. V praxi to vypadá tak, že si chceme udržet to, co máme. Získat to, co nemáme a vyhnout se něčemu, co nechceme. Neustále se zaobíráme tím, co bylo a co bude. Mysl nemá klid, je obsazena poplašnými signály, jak by svět měl vypadat. Člověk se stále do něčeho nutí. Místo neklidu je nutno si stanovit přednostní cíle a kdykoliv máme volbu, dáme přednost tomu, čeho chceme dosáhnout. Únik z nižších sfér vědomí nám pomáhá se osvobodit od racionální mysli a místo ní začínáme být ve styku s klidnou hlubinou v nás.
Vnímám každého, včetně sebe, jako probouzející se bytost, která je zde, aby uplatnila své přirozené právo na dosažení vyšších úrovní vědomí bezpodmínečné lásky.
Na této cestě si uvědomujeme, že všechno, co děláme je vlastně pokusem o nalezení lásky a jednoty. Naše ego nás nutí posuzovat druhé, abychom nad nimi měli převahu. Pokud si uvědomujeme své soudy, ve kterých hodnotíme druhé jako dobré či špatné a chceme-li se toho zbavit, potom je možné si spíše uvědomit chování druhých i sebe jako určitý stupeň jednoty nebo odloučení. Kritika nás odlučuje, jednota slučuje. Kdykoliv budeme pochybovat, zda něco máme nebo nemáme udělat, něco chtít nebo nechtít, potom nám pomůže si uvědomit, jestli se potom budeme cítit odcizeni nebo nás prostoupí láska.
Když neustále hrajeme hry, nepřetržitě potlačujeme své tvořitelské schopnosti. Vyšší vědomí není odtažitý stav, ale je to reálný stav, ke kterému můžeme dojít a na který máme jako člověk nárok. Je to krásný stav naší mysli, kde vládne klid a mír, štěstí, harmonie, jednota a láska.

Uzdravení Ega je osvobození se od strachu.

Pokud jste se odpojili od Zdroje, napojili jste se na strach.Kdysi jste i vy měli čistou mysl. Čistá mysl je Kristus, i vy jím můžete být. Obnovujete svou čistou mysl, pokud nevíte jak, žádejte Ježíše o vedení a pomoc. Vraťte se ke komunikaci, ptejte se.

Z roviny, na které právě jste, strach sami neodstraníte. Potřebujete být vedeni a potřebujete naši sílu k jeho odstranění. Sílu získáte, když se dokážete vrátit zpět do doby své celistvosti a v tom okamžiku se strach rozplyne.
Nemoc je reakce na nesprávné myšlení a emoce. Lidská mysl vytvořila strach, nemoc, vinu, omyl, obviňování apod. Proto chcete-li tělo vyléčit, je třeba ho léčit z roviny, kde problém vzniká. Je-li to nemoc způsobená utlačovaným partnerstvím, je třeba řešit partnerství. Vzniká-li nemoc oslabením těla viry, bakteriemi, parazity, plísněmi a kvasinkami, je třeba odstranit příčinu, tělo vyčistit a změnit styl svého života.
Ve skutečnosti je tělo prostředkem, kterým se duše může projevit, rozvíjet se a rozšiřovat svou tvořivostí, která je nekonečná. Ať už je to radost, láska, štěstí, klid a mír. Nemoc na této rovině prostě neexistuje, proto je iluzí nemoc i léčení. Chcete-li se na tělo podívat pravdivě, je třeba se nejdříve k pravdě dostat, ale přes ego to nepůjde. Ego vytváří život nesmyslně těžký a nepřiměřený. Lidé se dostávají do bezvýchodných situací, které neumí řešit. A takto vypadá celý svět.
Duše ke svému projevení potřebuje tělo a ducha, který je spojen s úrovní Ducha Univerza. Energie, která z Univerza proudí k lidem, jejich energie harmonizuje a pomáhá tělu, aby se léčilo.

Lidé žijí v mnoha omylech. Jeden z nich je, že tělo si nemoc způsobuje samo a ten druhý je, že se vyléčí pomocí netvořivých léků. Existuje mnoho psychosomatických problémů a na ně lék není. Tělo však léky chce, protože se tak co nejrychleji zbaví bolesti. Nemoc a bolest ovládají mysl a ta se časem tvořivosti uzavře.

Cílem je zvýšit napojení a komunikaci s úrovněmi, které léčení mohou pomoci. Každý člověk by měl vědět, že vlastní tvořivou mysl a pokud se podaří odstranit překážky z této roviny, přinese mu to uzdravení. Je třeba změnit ničivou podstatu mysli a vrátit jí její tvořivost.

Duše si zvolí úkoly pro život a naprogramuje si je do svého těla, které má mysl. Tělo je hmotné a má svou fyzickou rovinu. Duše je nehmotná a má také svou rovinu, ale naprosto jinou. Totéž platí o mysli. Jak je potom možné nastolit harmonii uvnitř každého těla? Na první pohled je to zcela nemožné.
Duše má však svého ducha a ten nikdy neztratil spojení s Duchem Univerza. Proto je nutné toto spojení obnovit. Pokud byl člověk stále napojen na Zdroj, nepotřeboval nemoc, bolest ani léčení.
Na světě jste jako zástupci Boha. Pokud tomu tak bylo, byl na Zemi ráj. Ráj je stav tvořivosti.

2. Cílená práce na sobě: meditace, modlitby, čištění a terapie SRT, LTVJ, kineziologie, mandala, vše co zvyšuje vibrace, různé druhy energií (např. Shamballa) a reiki, pobyt v přírodě, techniky – které relaxují, enneagram, emoční tréninky EQT a vše, co přináší pochopení (např.karty Mistrů, Symbolon, různé esence – např. Bachovy…) a další …
Všechny negativní emoce vycházejí z EGA. Došla jsem k poznání, že enneagram je snad tím nejlepším nástrojem k poznání projevů ega, k jeho uzdravení, protože nejdokonaleji popisuje jeho projevy v chování. Je to zrcadlo nedokonalosti – nás zajatých v EGU.

Podle enneagramu má každý člověk 3 základní tváře (projevy):

  1. nějaký se narodil – má určitý soubor svých vlastností a projevů
  2. jak se chová, je-li ve stresu – sklouzává do své slepé uličky, do negativních emočních návyků, modelů (vzorců) chování
  3. svou třetí tvář ukazuje, je-li v bezpečí, v klidu a pohodě – to míří správným směrem


DUCHOVNÍ LENOST  – nechce se nám pracovat na sobě nějakou technikou, čistit se (vězení v egu)

VYŠŠÍ JÁ
představuje soubor duchovních bytostí s vyšší úrovní vědomí, kteří stojí ve vztahu k člověku jako jeho vnitřní, duchovní průvodce, poradce a učitel. 

Jsou to duše, které prošli mnohými fyzickými inkarnacemi. Tyto duše pracují ve vyšších dimenzích, kde čas, tak jako ho známe, neexistuje, a proto mohou pracovat s energiemi vytvořenými v našich minulých, paralelních i budoucích životech. V těchto dimenzích není ego, negativní princip, který vlastní každý člověk inkarnovaný. Neustále nás testuje, jak daleko jsme v našem chápaní sebe samých a nakolik sami aktivně vytváříme negativní energie, které se z venku prezentují jako strach, hněv, rozčílení, nenávist, závist, odsuzování a podobně. 

Každý člověk má své Vyšší Já. Počet bytostí ve Vyšším Já není pevně stanoven. Snaží se nám pomáhat. Tichým, vnitřním hlasem intuice se nás snaží vést po správné cestě v naší inkarnaci. Přímo však Vyšší Já pomáhá člověku, jen když je o to požádané. Je to proto, aby se člověku zachovala možnost svobodné volby v jakékoliv situaci. 

Vyšší Já má přístup k akašickým záznamům naší duše. Má též přístup k nehmotným tělům a čakrám člověka, dokáže přezkoumat jejich stav a vzájemně zharmonizovat. Vyšší Já na požádání vyhledává v akašických záznamech informace související s negativními, blokujícími energiemi, které obvykle pocházejí z traumatických zážitků a následně umožňuje tyto energie vyčistit a nahradit pozitivními. Podobně může čistit i negativní energie rostlin a zvířat.
Vyšší Já jako bytosti, které pracují bez ega a nevytvářejí negativní energie, nejsou schopné člověku škodit a vždy konají v zájmu nejvyššího dobra a v souladu s plánem naší duše.
 

Doporučení:

  • komunikovat s VJ nejlépe (aspoň) večer a požádat své milované Vyšší Božské Já o očištění (smytí) všech cizích energií, urovnat, zacelit, vyléčit a zapečetit trhliny a díry v auře, vyčistit si ložnici
  • poslat ve spánku své VJ a VĚDOMÍ na školení (např. požádat, aby vyhledali pro výuku ten nevhodnější chrám Mistrů, kde budeme pravidelně každou noc vzděláváni)
  • požádat VJ, aby vyhledalo ve vesmíru ten nevhodnější chrám léčení a tam nás po dobu spánku odvedlo k léčení a uzdravování 

Ve spánku je tělo na úrovni autopilota, odchází vědomí, tělo regeneruje, čerpá energii z Božího Grálu.

Na závěr:

Pasivitou se nikam nedostaneme, samo se nic nestane, je třeba dát do všeho aktivitu, investovat svou energii pro ZISK…
Cílem je dostat se do co nejčistšího způsobu prožívání.
Udržet si jednotu v dualitním světě na Zemi v přítomnosti Světla i tmy. Přijmout obě tyto polarity prostřednictvím energie lásky a porozumění.
Konec naší cesty (inkarnací na Zemi) nastane, až projdeme mnohovrstevnou zkušeností duality a vstoupíme do Kristova vědomí.

Úrovně člověka


©2009 radimbufka(a)gmail.com - design ve výstavbě